ALJAŠKA  2001

Tomáš Maršík  <tomas.marsik(zavináč)centrum.cz>

V červnu 2001 jsem vyrazil na Aljašku, kde jsem trávil více než 3 měsíce. Deset týdnů jsem pracoval v národním parku Denali a poté jsem se toulal krásnou aljašskou divočinou. Legálně pracovat v USA mi umožnila agentura STUDENT AGENCY a její program Work & Travel.


Zpět na úvodní článek

Když jsem se na podzim roku 2000 rozhodl vypravit se na Aljašku, nevěděl jsem o ní nic, kromě toho, že je tam nádherná, civilizací nepoznamenaná příroda. Vlastně ještě něco - věděl jsem, že existuje program Work and Travel a to byl rozhodující fakt. Tento program mi umožnil celou akci uskutečnit. Neznal jsem nikoho, kdo na Aljašce byl a měl jsem hlavu plnou otázek - jaké je tam přes léto počasí, jací jsou tam lidé, jak je to s těmi medvědy, jak je tam draho, jak se tam dá cestovat, ... Začal jsem shánět informace, kde se dalo - web, cestopisné přednášky, "zpovídání" cizích lidí, kteří na Aljašce byli, ... A právě pro lidi, kteří mají podobné plány, jako jsem měl já, jsem sepsal tento text, aby byli ušetřeni náročného počátečního bádání. Na Aljašce jsem byl dvakrát - jednou v roce 2001 jako účastník programu Work & Travel a podruhé v roce 2002 jako turista. Zde uvedené informace vycházejí tedy ze zkušeností z obou pobytů.

Praktické informace (především pro worktravelisty)
Podrobné vyprávění z mého pobytu v rámci Work & Travel
 

Praktické informace (především pro worktravelisty)

Počasí

V oblasti, kde jsem pracoval (vnitrozemí, východní hranice národního parku Denali, ca. 240 mílí severně od Anchorage) vypadá počasí asi takto:
Sníh roztává v květnu. Od poloviny června do konce července jsou teploty ca. 15 - 20 stupňů Celsia. Sluníčko svítí často (a to i o půlnoci). Prší celkem málo. V srpnu je obvykle zataženo, často prší, teploty 5 - 15 stupňů Celsia. V září se ochladí a na přelomu měsíců září a říjen začíná padat sníh.

Uvnitř národního parku je chladněji, protože jeho většina je hornatá. Když jsem jednou v červenci byl na dvoudenním výletě uvnitř parku, napadl přes noc poprašek sněhu, takže druhý den jsem chvíli musel jít sněhem. Uvnitř parku také častěji prší.

Na jižním pobřeží Aljašky (poloostrov Kenai, atd.) je počasí teplejší, ale velmi často tam prší.
 

Oblečení do terénu

Já jsem do divočiny vyrážel v kanadách, vojenských kalhotách (koupené v  Army Shopu ve Fairbanks), tričku a goretexové bundě. V batohu jsem měl ještě rukavice a svetry (vše ve velkém igelitovém pytli). Později jsem ještě v Army Navy Store v Anchorage koupil nepromokavé pogumované kalhoty, které byly neocenitelné. Ty jsem za mokra navlékal přes zmíněné vojenské kalhoty.
 

Práce

Většina pracovních příležitostí je v oblasti cestovního ruchu (ubytovny, restaurace, ...). Já jsem pracoval pro společnost Denali Park Resorts, která spravuje ubytovací zařízení, restaurace, obchůdky, atd. na hranici národního parku Denali. Dále zajišťuje autobusovou dopravu v národním parku a provozuje přidružené aktivity jako např. rafting. Moje práce byla umývání autobusů. Pro představu o platech - jako buswasher jsem měl $ 7,50/hod. + $ 0,50/hod. bonus (dostává každý, kdo zůstane po celou dobu, na kterou je sepsaná smlouva). Přesčasy (přes 8 hodin denně nebo 40 hodin týdně) jsou placeny jeden a půl násobně, těch ale moc není (pracování přesčas musí schválit šéf). Denně mi strhávali $ 12,- za jídlo a ubytování.

Další pracovní příležitosti jsou v oblasti rybářského průmyslu. Sehnat místo na rybářské lodi je velice náročné. Většina dostupných pozic je ve zpracovatelnách ryb na pobřeží na tzv. "řeznických linkách". Jedná se o náročnou práci. Pracovní doba bývá 12 - 18 hodin denně. Pracuje se většinou 6 dnů v týdnu. Plat bývá ca. $ 6,-/hod., přesčasy jsou placeny jeden a půl násobně (na nich je to založené). Zaměstnanci bydlí obvykle ve stanech (které poskytuje zaměstnavatel). Existuje spousta web stránek, kde nabízí, že za poplatek např. $ 40,- pošlou informace o rybářském průmyslu + seznam zaměstnavatelů. To rozhodně neplaťte, protože na stránkách ministerstva ryb a zvěře (Alaska Department of Fish and Game) najdete to samé zdarma.

Sezónní práce v oblasti ropného průmyslu je téměř nesehnatelná.
 

Doprava

Stopování na Aljašce (na rozdíl od ostatních států USA) je poměrně bezpečné. Jde to celkem rychle, nikdy jsem nečekal déle než 20 minut.

Druhým nejlevnějším dopravním prostředkem (po stopování) je autobus. Pro představu - cesta z Anchorage do vesnice Denali (ca. 240 mílí) stojí asi tak $ 60,-.

Cestování vlakem po Aljašce je sice hezké, ale drahé.

Na některá odlehlá místa se dá dostat jen lodí nebo letadlem.
 

Ceny

Aljaška je dražší než spodních 48 států USA. Pro představu uvedu některé ceny:
 
toastový chléb v supermarketu CARRS v Anchorage:   $ 1,50
malá propanbutanová bomba (tuším 215 g) na vařič Primus:  $ 4,30
noc v hostelu v centru Anchorage:  $ 19,-

Outdoorové vybavení je obvykle dražší než u nás. Výjimkou je měsíc září, kdy probíhá výprodej letního sortimentu.
 

Medvědi

Domněnky, že medvěd vyhledává lidi, zabíjí je a pak je jí, jsou naprosto zcestné. Naopak, medvěd se nás bojí stejně tak jako my jeho a navíc medvěd nejí lidské maso. Většina případů, kdy medvěd napadne člověka, je způsobená tím, že člověk poruší některou z důležitých zásad. O těchto zásadách se dočtete např. na web stránkách národního parku Denali.
 

Lidé

Většina Aljaščanů, se kterými jsem se setkal, byli hodní a přátelští. V létě tam však nejsou jen Aljaščané. Zažil jsem jednu nepříjemnou zkušenost, když mi někdo z pokoje (zaměstnanecký pokoj u Denali Park Resorts) ukradl sto dolarů (viz vyprávění níže).
 

Komáři

Tak těch je přes léto na Aljašce opravdu mnoho. Obzvláště ve vlhkých oblastech. Například při návštěvě oblasti Wonder Lake uvnitř národního parku Denali je nezbytnou výbavou síťka přes hlavu a rukavice (žádná část těla nesmí zůstat odkrytá). Síťku koupíte ve kdejakém obchůdku. Zrovna tak koupíte i repellent, ale ten u Wonder Lake moc nefunguje. :)
 

Několik dalších tipů

Po příletu do Anchorage jsou dvě možnosti, jak se dostat z letiště do centra. První možnost je jet letištním taxíkem - to stojí ca. $ 15,- na osobu. Další možnost je jít pěšky po International Airport Road až na křižovatku se Spenard Road (ca. 2 míle), kde se nachází zastávka městského autobusu. Tím se dostanete až do centra. Městský autobus stojí $ 1,25 jedna jízda a platí se v hotovosti při nástupu. Je potřeba mít drobné, protože řidič žádné peníze nevrací. Blízko konečné tohoto autobusu se nachází turistické informační centrum. Poblíž je také Anchorage AYH Hostel (adresa: 700 H Street).

Plynové bomby pasující na český plynový vařič VAR se dají sehnat téměř v každém outdoorovém obchodě (i v malém obchůdku u národního parku Denali). Na VAR pasují bomby Coleman a Primus.

Bankovní účet se dá založit např. v bance "First Interstate", která se nachází poblíž turistického informačního centra v Anchorage. Savings account na dobu delší než 90 dní je zdarma. Počáteční vklad je $ 100,-. K účtu je vydána ATM karta "First Interstate" (tzn. žádná VISA, apod.). Podmínky dalších bank bohužel nemám zjištěny.

Časový posun Aljašky oproti České republice je deset hodin dozadu (tzn. když je u nás 14. října 18 hodin, u nich je 14. října 8 hodin ráno).

Při včasném zarezervování letenky Pha - Anchorage - Pha je cena ca. 30 000,- Kč. (Toto je informace z roku 2002. Já jsem rezervaci prováděl v lednu.)
 

Užitečné web stránky

http://www.cf.adfg.state.ak.us - ministerstvo ryb a zvěře (info o zaměstnání v rybářském průmyslu - sekce FAQ)
www.denali.national-park.com - stránky národního parku Denali (i info o medvědech)
www.stateofalaska.com
www.alaskais.com - dobrá mapa Aljašky
www.studentagency.cz - STUDENT AGENCY
www.coolworks.com/natprk.htm - nabídky práce na Aljašce
 
 

Podrobné vyprávění z mého pobytu v rámci Work & Travel

Vše začíná již na podzim roku 2000. Sháním všemožné informace a zkoumám podmínky agentur, které nabízejí program Work & Travel. Z nich nejlépe pro mé účely vychází STUDENT AGENCY. Prohlížím na webu různé nabídky práce na Aljašce a v prosinci píšu první email na Aljašku, kterým oslovuji společnost Denali Park Resorts. Na první email dostavám vřelou odpověď typu "uvidíme, snad to půjde".  Na další emaily psané této společnosti však žádné odpovědi nedostávám a tak se s nimi v lednu začínám domlouvat telefonicky. Mají mi poslat nabídku práce na "Warehouse person", žádná mi však nepřichází. Volám jim tedy znovu a potom kvůli dalším zmatkům na jejich straně jim volám potřetí. V lednu také provádím rezervaci letenky.

Je konec ledna a já konečně držím v ruce nabídku práce. Nyní začíná vyřizování u STUDENT AGENCY, které probíhá poměrně hladce. Vše se vyvíjí podle plánu a já se stále více těším na červen, až moje cesta doopravdy začne.

Je poledne 14. června a já odlétám. Letím Praha - Kodaň - Seattle - Anchorage. Rozhovor u imigračního úředníka v Seattlu probíhá bez problémů. Mám u sebe jen $ 300,- v hotovosti a mezinárodní platební kartu Maestro, ale na peníze se imigrační naštěstí neptá. Zajímá ho nabídka práce, vízum a formulář IAP. Ten samý den (14. června) ve 23:50 přistávám na letišti v Anchorage (čas. posun je deset hodin dozadu, let tedy trval ca. 22 hodin). Přespávám na letišti na zemi. Spím polospánkem, popruhy batohu mám navléknuté na ruce. Přespává tu několik dalších lidí.

15. června ráno získávám informace v turistickém informačním centru na letišti a vyrážím pěšky k autobusové zastávce (ca. 2 míle). Jedu autobusem do centra. Zařizuji si Social Security Number, zakládám si účet v bance First Interstate a navštěvuji kancelář Denali Park Resorts v Anchorage. Spím v hostelu v centru Anchorage (AYH Hostel). Tam se seznamuji s dívkou z Jižní Koreje, která cestuje po Aljašce.

Do kanceláře Denali Park Resorts jdu 16. června ráno znovu a pak jedu autobusem k národnímu parku Denali (ca. 240 mílí), kde společnost Denali Park Resorts působí. Autobus je pro zaměstnance (tedy i pro mě) zdarma. Odpoledne po příjezdu se hlásím na Human Resources u zaměstnavatele. Tam mi oznamují, že na pozici "Warehouse person" mají dostatek lidí a jestli bych radši nechtěl mýt autobusy. Přijímám tedy pozici "Buswasher". V zaměstnanecké ubytovně u baswashingu bohužel není žádné volné místo, dostávám tedy prozatím ubytování v dalším resortu, vzdáleném asi 6 mílí (Denali Park Resorts jsou roztroušeny na větším území). Do práce jezdím každý den autobusem (autobusová doprava mezi resorty je zdarma).

Zaměstnanecké ubytovny jsou hezké dřevěné domky (viz foto). V každém domku je několik malých dvoulůžkových pokojů se starým nábytkem. Záchody a sprchy jsou v oddělené budově. V té je také prádelna s pračkami a sušičkami (pro zaměstnance zdarma). V další budově je jídelna pro zaměstnance, ve které se vydávají snídaně, obědy a večeře. Vždy je velký výběr jídel (a také salátů, ovoce, sladkostí, nápojů,...), každý může sníst neomezené množství. Mimo dobu snídaní, obědů a večeří je v jídelně vždy k dispozici toastový chléb a arašídové máslo nebo džem. Přístup na internet je poměrně omezen, protože na všechny zaměstnance (tj. asi 900 lidí) je tu jen 5 veřejně přístupných počítačů. V případě potřeby většího nákupu je možné využít zaměstnanecký autobus do města Fairbanks (asi 120 mílí severně od Denali), který jezdí jednou týdně a je zdarma.

Můj spolubydlící je indián z města Fairbanks. Hodně pije a bere drogy. Nevycházíme spolu moc dobře. Rychle se spřáteluji s několika Američany bydlícími v tomto resortu a hodně volného času trávím s nimi. Jezdíme na výlety do okolí jejich autem, pořádáme mejdany, nebo jen tak povídáme. Většina Američanů vypadá navenek velice přátelsky, ale ne všichni to myslí upřímně. Ačkoliv jsem to nečekal, pracuje tu asi 25 dalších Čechů. Nejsem s nimi moc v kontaktu, protože jsem přijel trénovat angličtinu. :)

Ačkoliv se to nezdá, práce buswashera je docela zábavná. Není to jen pouhé mytí. Také ty autobusy musíme vyzvednout na parkovišti, dojet je natankovat a přivézt je na buswashing. Po umytí je musíme zase zaparkovat. Není to jen mytí zvenčí, také uklízíme vevnitř  - zametáme, vytíráme, čistíme okénka a sedačky. Pracuje nás asi deset najednou, takže se různě střídáme v jednotlivých pracích, aby to nebylo monotónní. Při práci se mezi sebou přiměřeně bavíme a když je čas, tak i trochu blbnem. Se spolupracovníky vycházím výborně a se šéfem také. Já obvykle pracuji ranní směny - tj. od 5:00 do 15:00, tedy deset hodin. Osm hodin je placených normálně, půl hodiny je na oběd a jeden a půl hodiny mám přesčas. Obvykle pracuji pět dnů v týdnu, jen výjimečně když je hodně práce tak šest. Ty dva volné dny nebývají sobota a neděle, je to různé, každý to má jinak. Tyto volné dny často využívám k toulkám národním parkem. Občas vyjdu na krátkou túru i odpoledne po práci. Někdy jdu sám, někdy s kamarády.

Každý zaměstnanec dostane zdarma lístek na šest jízd autobusem do národního parku Denali. Jeho rozloha je srovnatelná s rozlohou Moravy. Samotná jízda autobusem skrz park je zážitek (auta do parku nesmějí) - člověk vidí tu nádhernou krajinu a také ty krásná zvířata jako soby, losy a když má trochu štěstí tak i medvědy. Já jsem medvědů viděl spoustu, pak už jsem je i přestal počítat. Uvnitř parku je možné kdykoliv z autobusu vystoupit, jít na procházku a pak si jednoduše stopnout další autobus. Téměř všude v národním parku je povolené stanovat. Stanování je zdarma, avšak je potřeba nejprve nahlásit správě parku oblast, kde se chystám stanovat. Každá oblast má své limity, když je do dané oblasti nahlášen již limitní počet lidí, musím si zvolit jinou oblast. Před prvním stanováním v národním parku musí každý absolvovat instruktáž o chování v národním parku (jak se chovat při setkání s medvědem, jak brodit řeky, jak neznečišťovat krajinu, atd. ). Více informací naleznete na stránkách národního parku Denali.

Na první dvoudenní túru do parku vyrážím asi po dvou týdnech práce. Na návštěvu přijíždí již zmíněná kamarádka z Jižní Koreje a na túru tedy vyrážíme spolu. Její jméno je Eunsook. První den se prodíráme hustým křovím a celý den prší, vidíme jen mlhu. Druhý den ráno nás však čeká odměna, je naprosto jasno a od našeho stanu máme krásný výhled na Mt. McKinley. V čerstvě napadlém sněhu stoupáme na blízkou horu. Na vrcholu se rozdělujeme. Já jdu směrem k cestě, po které jezdí autobus a Eunsook jde zpátky ke stanu, protože se chystá v parku pobýt dva týdny.

Asi po třech týdnech se mi z peněženky v šuplíku na pokoji ztratí sto dolarů, přestože pokoj vždy zamykáme. Podezírám jednoho kamaráda mého spolubydlícího. Je to běloch odněkud ze spodních 48 států USA. Hlásím to bezpečnostní službě, ale těm se bohužel nepovede s tím nic udělat. Nezbývá mi nic jiného, než se se ztrátou smířit a být příště více opatrný. Krade se tedy i na Aljašce.

Asi po měsíci se uvolní jedno místo v ubytovně vedle buswashingu, a tak se stěhuji. Už tedy nemusím dojíždět do práce a navíc s mým novým spolubydlícím vycházím podstatně lépe než s předchozím.

Ve volném čase se dá dělat mnoho dalších věcí. Jednou se účastním ukázky rangerů, jak trénují psy, které v zimě tahají sáně. Několikrát se účastním zajímavých prezentací. Jedna z nich například byla vyprávění o výstupu na Mt. McKinley s promítáním diapozitivů. Každý večer je také možné jít zdarma do zaměstnaneckého kina.

Je konec srpna a moje zaměstnání se blíží ke konci. Opět přijíždí na návštěvu kamarádka Eunsook. Vyrážíme ve třech (ještě s jedním spolupracovníkem) na dvoudenní vandr do parku. Máme super počasí. Při procházení křovím přeběhne asi dvacet metrů před námi černý medvěd. Potom navečer pozorujeme ze skály jednoho grizzlyho. Je to takové hezké rozloučení s národním parkem Denali. V dalších dnech máme totiž s Eunsook v plánu přesunout se na jih Aljašky.

Je 28. srpna. Moje zaměstnání právě skončilo. Eunsook má podobné plány jako já a rozhodneme se tedy trávit následující týdny spolu. Chceme vyzkoušet žít pár týdnů v naprosté divočině. Ještě nevíme přesně kde, ale zamýšlíme poloostrov Kenai. Jedeme stopem přes Anchorage do přístavního města Seward. Tam se účastníme jednodenní plavby po Kenai Fjords. Je to skvělý zážitek. Vidíme velryby, lachtany, tuleně, orly, vodopády, ledovce stékající do moře a spoustu dalšího.

Další den se přesouváme do vesnice Moose Pass (na poloostrově Kenai), kde začínáme naše plánované dobrodružství. Jsme v oblasti s názvem Chugach National Forest. Vyrážíme po turistické cestě k jezeru Grant Lake. S sebou máme skromné jídlo na 18 dní. Dále máme rybářský háček a knížku o jedlých a jedovatých rostlinách Aljašky. Jedinou naší zbraní proti medvědům je pepřový sprej.

Ten samý den dorážíme k jezeru. U něj nacházíme starý polorozpadlý srub, ve kterém spíme. Vedle srubu nacházíme starou rozbitou kanoi s velikou dírou uprostřed dna. Ráno nakládáme oba batohy na záď kanoe a oba si také sedáme na záď, takže okraj zmíněné díry je asi dva centimetry nad hladinou vody. Místo plovací vesty máme pod bundou prázdné PET lahve. Přeplouváme sedm kilometrů dlouhé jezero a na druhém břehu se ocitáme v naprosté divočině. Není zde vůbec žádná stopa po civilizaci. Začínáme se prodírat hustým těžce průchodným lesem a hledáme místo na náš stan. No žádný luxusní plácek na kempování to není, ale nakonec se nám povede ten náš stan do toho houští nějak napasovat. Dále následuje náročný několikadenní pochod údolím potoka nahoru. Průchod tímto hustým lesem jde mnohem pomaleji než jsme čekali. Denně urazíme asi tři kilometry. Dvakrát narážíme na medvěda, ten se nás však bojí více než my jeho. Snídaně i večeře vaříme na ohni. K obědu jíme bobule, především borůvky. Zkoušíme rybařit, ale v místní ledovcové vodě nic nechytneme. Jídlo skladujeme vždy na stromě dostatečně daleko od stanu. Vodu bereme z potoků. Před pitím je však potřeba ji alespoň minutu vařit, protože přenáší nemoc zvanou Giardia (je způsobená výkaly zvířat). Často prší a máme permanentně mokré boty. Věci v batohu máme ve velkém igelitovém pytli. Jedno ráno nacházíme naše ponožky zmrzlé a tak je musíme chvíli rozehřívat, než si je oblékneme. Není to tu žádný med, ale cítíme se tu skvěle. Každý den obdivujeme tu nádhernou přírodu.

Konečně se dostáváme do hor. Hustý porost mizí a my postupujeme mnohem rychleji. Přicházíme k ledovci. Vyrábíme primitivní "mačky" ze dřeva a vydáváme se na ledovec. Spíme na ledovci. Vaříme pochopitelně na vařiči. Další den zůstáváme na stejném místě a vystupujeme na skalnatou horu, která ční nad ledovcem.

Potom sestupujeme do údolí Paradise Valley. Cílem naší dlouhé cesty je jezero v tomto údolí. Opět se prodíráme hustým lesem, až se dostáváme k ledovcové řece na dně údolí. Musíme ji přebrodit. Brodíme v botách, ale i tak nám řeka dává pěkně zabrat. Voda sahá po rozkrok a je děsně studená. Vzájemně se s Eunsook podpíráme, protože proud je velmi silný. Konečně jsme na druhé straně. Na jedné skále nad řekou přenocujeme.

Ráno vylézám na blízký kopec, abych se podíval jak daleko je Upper Paradise Lake - náš cíl. Zjištuji, že je daleko - minimálně jeden den cesty, to bych však nestihl odlet do České republiky. Je nejvyšší čas vydat se na pochod zpět do civilizace. Jdeme tou samou cestou. Při stanování v horách (ještě nejsme na ledovci) zažíváme další příhodu s medvědem - večer dělíme jídlo na dvě části a obě schováváme na jiné místo (není tu totiž žádný strom). V noci nás probouzí bručení blízko stanu. Začneme hlasitě volat, abychom dali medvědovi najevo, že jsou tu lidé. On s námi nechce nic mít a odchází. Ráno nacházím čerstvý medvědí trus asi 5 metrů od místa, kde jsem schoval jednu část našich potravin. Rychle pospíchám k tomuto pytli s jídlem. S úlevou zjišťuji, že je netknutý.

Je 17. září a my opět přicházíme do vesnice Moose Pass. Jsme plni krásných dojmů. Nepovedlo se nám sice dosáhnout našeho druhořadého cíle (jezero v Paradise Valley), ale dosáhli jsme hlavního cíle - trávili jsme 17 dnů v naprosto původní divočině, 17 nádherných dnů. Připadáme si trochu divně, po sedmnácti dnech opět vidíme auta, domy, potkáváme lidi. Dáváme se do řeči s prvními lidmi. Šokující informace o teroristickém útoku 11. září náhle přehluší naše dojmy z pobytu v přírodě.

Jedeme stopem do Anchorage, kde trávíme jeden odpočinkový den. Potom se již přesouvám na letiště. Je 20. září, 45 minut po půlnoci, a já sedím v letadle ne cestě zpět do České republiky. V hlavě mi doznívá tisíce dojmů z více než tříměsíčního pobytu na Aljašce.

Aljaška je rozhodně dobré místo pro dobrodruhy, ale snad nemusím zdůrazňovat, že v USA je určitě i spousta dalších míst, kde se dají trávit nádherné prázdniny.

Zpět na úvodní článek