Horolezecký klub Mladá Boleslav
Výpis článků Vyhledávání Přidat nový článek  

hosting poskytl
BeeInside
doménu poskytl
horolezci.cz
pro HKMB
vytvořil
Tomáš Cerha

Alpy 1996 (Matterhorn a Mont Blanc)

Zobrazení pro tisk Editovat článek

Tomáš Maršík, 18.4.2001

Deník z týdenního pobytu v Alpách (s fotografiemi). Matterhorn jsme lezli normálkou, tzn. severovýchodní hranou, s přenocováním na Solvayhütte kus pod vrcholem. Mont Blanc jsme šli od Aiguille du Midi s přenocováním na pláni Col du Midi.

složení výpravy:

  • Jiří Maršík
  • Tomáš Maršík
  • Petr Hofman - Fretka
  • Mirek Rypáček st.
  • Mirek Rypáček ml.

cíle:

  • Matterhorn (4478)nebo Monte Rosa (4634), podle podmínek
  • Mont Blanc (4807)

Poznámka: Tento text byl původně určen k jiným účelům, než ke zveřejnění na webu. Proto, prosím, omluvte nějaké nejasnosti, na které můžete během čtení narazit.

Výstup na MATTERHORN

Pátek 19. 7.

Po 20 hodině odjíždíme plně naloženým Jirkovým Peugeotem 405 combi z Boleslavi. (plánovaná trasa: Mladá Boleslav – Rozvadov – Regensburg – Mnichov – Lindau – Chur – Täsh) Věcmi byla vyplněna úplně každá skulinka. Na klíně ještě máme bublaninu od Rypáčků, kterou si ale už kousek za Prahou vezeme v žaludku.

Rozvadovem projíždíme bez problémů a míříme si to na Mnichov. U Mnichova trochu bloudíme. Po vymotání z kruhových objezdů se vydáváme směrem Lindau. Na jednom odpočívadle asi na tři hodinky zavíráme oči.

Sobota 20. 7.

Přejíždíme německo – rakouskou hranici a kousek pokračujeme Rakouskem, jedeme údolím Rýnu. Míjíme ceduli označující začátek Lichtenštejnska a po chvíli projíždíme jeho hlavním městem Vadúz. Na švýcarské hranici nás odstavují, projíždějí čísla pasů a snaží se nám prodat dálniční nálepku, kterou odmítáme s tím, že dálnice nepoužijeme. Přejíždíme průsmyk Oberalppas a ještě jeden a dále pokračujeme údolím Rhony podle dálnice směrem na Chur. Za Brigem odbočujeme na Zermatt, už jsme opravdu mezi horami. Kolem 16 hodiny přijíždíme do Täsh. Auto necháváme na parkovišti, dál do Zermattu smějí jen elektromobily a auta s povolením.

Rychle zjišťujeme informace. Fofrem balíme a jedeme taxikem do Zermattu (taxi do Zermattu je levnější než vlak). V kanceláři horských průvodců se dovídáme, že podmínky jsou dobré na Matterhornu i Monte Rose. Cítíme se silně, a tak se rozhodujeme pro Matterhorn. Máme ho na očích v celé své kráse, je daleko a vysoko (Zermatt leží v 1616 metrech nad mořem). Vyrážíme po turistických cestách nahoru, je asi 18 hodin. Jdeme kolem stanice lanovky Furi a míříme k horní stanici lanovky Schwarzsee, pojmenované podle vedle ležícího jezera. Je krásné počasí, na obloze ani mráček. Po západnutí slunce se citelně ochlazuje. Nahoru už nejde nikdo, potkáváme akorát lidi jdoucí proti nám. Skoro všichni nám přejí úspěch.

U Schwarzsee se ve 21:00 posilňujeme čokoládou. Protože jsme už ve výšce 2584 metrů a celkem to pofukuje, rychle vyrážíme dál. Po chvíli už víme, že až k Hörnlihütte nedojdeme (všechny časy na oznamovetelech i v našem průvodci jsou značně podsazené). Začínáme hledat, kde se vyspíme. Cestou nacházíme otevřenou horní stanici lyžařského vleku, k tomuto účelu zřejmě hodně používanou, a je rozhodnuto. Ve 21:30 zalézáme dovnitř. Trochu uklízíme, rychle vaříme a uleháme ke spánku, spokojeni jak nám to hezky vyšlo a plni očekávání zítřejšího dne.

Neděle 21. 7.

Vstáváme v 5:00 hodin, snídáme a dohadujeme plány na dnešek. Protože je stále hezké počasí a podle předpovědi se nemá měnit, doufáme, že se sem ještě dnes vrátíme (s přihlédnutím k časům v průvodci). Necháváme tady všechny spacáky, stany, jednu repšňůru, trochu jídla a ostatní nepotřebné věci. Značně odlehčeni rychle vyrážíme nahoru.

Až k Hörnlihütte vede turistická cesta, stoupáme s hůlkami. U Hörnlihütte ve výšce 3260 jsme asi v 7:30. Chceme doplnit vodu, ale v chatě otvírají až v 8 hodin. Čekáme a doplňujeme energii. Mezitím Mirek objeví pramen, ze kterého vede potrubí do chaty. Plníme všechny láhve a začínáme stoupat, teď už vlastně lézt k vrcholu. Vidíme ho hodně vysoko nad námi.

Matterhorn Ve stěně

Stoupáme za podpory rukou východní stěnou pod severovýchodním hřebenem pomalu nahoru. Je nádherný výhled, proti počasí nemůžeme nic namítat. Na sluníčku je i teplo. Máme trochu problémy s nalezením správné cesty, někde jsme od ní uhnuli. Lezeme po cestě s hodně volnými kameny, musíme dávat pozor, aby se nesesouvaly. Začínáme jistit, Mirkové jdou na repce ,Tom, já a Jirka na laně. Vrchol se moc nepřibližuje, stejně jako Solvayhütte.

Jen skočit...

Konečně stojíme u nouzové chatky „Solvejky“ ve výšce 4003 metry n.m. Už je 13 hodin. Vyndáváme z batohů nepotřebné věci a dva batohy necháváme na chatě. Ve 14:00 pokračujeme ve výstupu. Proti nám se vrací dost horolezců. Zbývá nám nastoupat 475 metrů – těch nejtěžších. Lezeme stále navázáni. Mirkové jdou trochu napřed. Zachází slunce a citilně se ochlazuje. Dále jdeme přímo po SV hraně, která je místama úplně kolmá (jsou tu nataženy fixní lana). Začíná nás ofukovat vítr a dává se do nás zima. Také se objevuje sníh a musíme si nandat mačky. Poslední část cesty vede severní stěnou.

Mirkové na nás mávají, že už jsou na vrcholu, nechce se nám věřit. Konečně všichni stojíme na švýcarském vrcholu Matterhornu ve výšce 4478 metrů nad mořem. Všichni jsme šťastní. Právě je 17 hodin 45 minut. Děláme vrcholová fota, rozhlížíme se po nádherném okolí a v 18:00 začínáme sestupovat.

Vrcholovka

Dolů slaňujeme všichni na jednom laně, ale jde nám to rychle. U těžkého úseku musíme dlouho čekat až přejdou Poláci, kteří jdou nahoru jako poslední. Vůbec jim nezávidíme. Zpátky u Solvejky jsme ve 20:30. Je samozřejmé, že sestoupit už nestihneme. Musíme přespat zde. Solvejka je malá nouzová chata, na jedné polovině jsou matrace na spaní, v druhé dvě lavice a stůl. Při jedné stěně je spousta odpadků, mezi nimi i české.

Sešla se nás tu pěkná kupa, ale nikomu to nevadí. Děláme si místo na podlaze, pokládáme na ni deky a zbylými se přikrýváme. Ležíme hustě vedle sebe, ale brzo usínáme. V noci se často probouzíme přeležením a po nadzvednutí jednoho jsou vzhůru všichni. Jinak spokojeně načerpáváme síly.

Pondělí 21. 7.

Před 8 hodinou se probouzíme, vysvítá sluníčko a začíná další nádherný den v horách. Snídáme a balíme naše věci. Nahoru už chodí horolezci. Obtížnější místa slaňujeme přes osmičku, lehčí jen za podpory rukou. Někde scházíme bez jištění. Jeden horolezec nám ukazuje správnou cestu, sami podle průvodce bychom ji asi nenašli. Zjišťujeme, že nahoru jsme šli dál od severovýchodního hřebene, správná cesta vede skoro po hřebeni.

Jdeme stále za naším „průvodcem“. Cesta nám rychle ubíhá. Už v 11 hodin jsme u Hörnlihütte. Je zde plno turistů. Nejtěžší úsek máme za sebou, teď už to je jenom turistika. Posilňujeme se a asi hodinku odpočíváme. Jsou tady Češi. Potkali jsme je už včera kus pod Solvejkou, pak to otočili. Po cestě sestupujeme do stanice vleku, proti nám stoupá moc turistů. Ve stanici zjišťujeme, že se nám někdo hrabal ve věcech, Mirkovi(ml.) chybí spacák. Vůbec jsme nepočítali s tím, že by nám tady někdo něco vzal. Holt i do hor chodí špatní lidé. Později zjišťujeme, že jsme přišli i oddílovou repku a můj foťák.

V chatě u Schwarzsee se ptáme, jestli ztracené věci někdo nepřinesl, ale bezvýsledně. Únava začíná pracovat a dolů sestupujeme skoro mlčky. Sestup se nám zdá hrozně dlouhý. Za sebou vidíme vzdalující se Matterhorn. Je 17 hodin a konečně dorážíme do Zermattu. Bereme si taxika a odjíždíme k autu. Poslední pohled na Matterhorn a poděkování vrcholu, všichni jsme spokojeni.

Na parkovišti přerovnáváme auto a za chvíli odjíždíme z Täshe směrem do Chamonix. Jedeme jenom kousek, stavíme v kempu u silnice. Ceny se nám moc nelíbí, ale je v nich zahrnut i vstup do bazénu a nic jiného nám nezbývá. Pořádně se umyjeme, najíme a tvrdě usneme.

Výstup na MONT BLANC

Úterý 23. 7.

Vstáváme asi v 10 h. V klidu jíme, balíme věci a kolem poledne opouštíme kemp. Přejíždíme do Francie do městečka Chamonix. Naše první kroky vedou do kanceláře horských vůdců, kde zjišťujeme předpověď počasí na další dny. Zítra mají být silné bouřky a dlouhodobá předpověď slibuje slunečno až na sobotu.

Co teď? Rozhodneme se čekat. Ke spánku se ukládáme na odpočívadle blízko Chamonix.

Středa 24. 7.

Asi v 8:30 nás budí klepání na stan. Nějaký správce oblasti nám sděluje, že stanování mimo kempy je zde zakázáno a dává nám seznam zdejších kempů a jejich ceny. Potom zase odchází. Za deště balíme stany, snídáme a odjíždíme do Chamonix.

Nejprve zjišťujeme počasí. Předpověď je pořád špatná, avšak státečko a odpoledne jsme svědky povodňového stavu zdejší říčky.

Navečer se stěhujeme do nejlevnějšího kempu. Potkáváme zde čtyři Boleslaváky.

Čtvrtek 25. 7.

Dopoledne snídáme, balíme věci a opět odjíždíme do Chamonix. Předpověď na pátek je celkem dobrá. Sněhové podmínky také jdou. Konečně! Pátek je jediná šance, protože v sobotu má být zase ošklivo.

Mont Blanc

Není na co čekat. Kupujeme lístky na lanovku, balíme kletry a asi v 16 h vyrážíme na Aiguille du Midi (3842). Po cestě nastane porucha, a tak místo šestnácti minut strávíme v kabince asi hodinu a půl.

Biváček

Z Aiguille du Midi scházíme po hřebínku na ledovcovou pláň zvanou Col du Midi (3532), tam hrabeme záhraby pro stany (máme Pamír a Gemu), večeříme a chystáme nejnutnější věci na zítřek. Ty sbalíme do tří kletrů. Ve 21:30 jdeme spát.

Pátek 26. 7.

O půlnoci vstáváme, vaříme čaj, snídáme a v 00:45 vyrážíme. Přecházíme Col du Midi a v ledu stoupáme na Mt Blanc du Tacul (4248). Rychle nabíráme výšku.

Východ slunce

Najednou slyšíme slabý výkřik. Ohlédnem se. Byl to Mirek (st.). Padá ledovým svahem dolů. „Otoč se na břicho a brzdi mačkama'', volá Jirka. Avšak Mirek mizí ve tmě. Křičíme ze všech sil. Za chvíli slyšíme odezvu. Oddychneme si. Žije. Čekáme, až opět doleze k nám. Teď víme, že je nutné stoupat co nejvíce na předních hrotech a každý krok musí být maximálně jistý.

Stoupáme všichni dál. Mirkovi (st.) špatně drží mačky na botách, a tak si je musí každou chvíli utahovat. Proplétáme se mezi ledovcovými trhlinami. Některé přecházíme přes sněhové můstky. Míjíme Mt Blanc du Tacul (po levé ruce) a scházíme do sedla. Dále šplháme na Mt Maudit. Některé partie jsou zde ještě prudší než na Mt Blanc du Tacul. Dáváme si krátkou pauzu. Pijeme a jíme čokoládu.

Obcházíme vrchol Mt Mauditu zprava a slézáme do sedla pod Mont Blancem. Za východu slunce překonáváme poslední části našeho výstupu. Fouká velmi silný vítr a my se doslova belháme nahoru. Jsme již silně vyčerpáni, ale vrchol nás táhne k sobě. Přibližuje se pomalu, ale jistě k nám.

V 8::00 stojíme všichni na nejvyšším vrcholu Alp. Je to báječný pocit. Fotíme se a kocháme se pohledem na Alpy. Máme je skoro jako na dlani. Počasí se zhoršuje. Na obloze se objevují mraky. Od Mirka se dozvídáme, že nevidí na jedno oko a že si při tom pádu zlomil palec. Vrchol si opravdu tvrdě dobyl.

Vrcholovka

Sestup dolů touto cestou jen se dvěma cepíny by byl velmi riskantní a nebo velmi zdlouhavý. Proto volíme jinou variantu – Já s Jirkou si vezmem cepíny, lano, do kapes žďáráky a sušenky a sejdeme stejnou cestou ke stanům. Mirkové a Fretka si vezmou hůlky a baťohy a sejdou přes Dom du Gouter a Aiguille du Gouter ke stanici zubačky Le Nid ď Aigle. Sjedou dolů a setkáme se v Le Fayet.

Přejeme si hodně štěstí a vyrážíme každý na svoji stranu. Cesta je již dobře vyšlápnutá, led povolil, a tak scházíme mnohem pohodlněji ve sněhu. Ve 12:30 dorážíme ke stanům. Vaříme si čaj, jíme, natáhnem se do stanu a v tu ránu usneme. Asi za půl hodiny se probouzíme. Bouráme stany, balíme 2 bágly a všechno ostatní věsíme na ně. Lezeme na Aiguille du Midi a pak sjíždíme lanovkou do Chamonix. Přesouváme se autem do Le Fayet.

Zde se setkáváme pouze s Mirkem. Dozvídáme se, že klukům neuznali lístky z lanovky na zubačce, a tak Mirek s Fretkou šli pěšky do Bionnassay.

Jedeme pro kluky a pak plni dojmů vyrážíme na cestu domů. (plánovaná trasa: Le Fayet – Lausanne – Friborg – Bern – Basel – Freiburg – Karlsruhe – Heilbronn – Norinberg – Rozvadov – Mladá Boleslav) Spíme na parkovišti blízko Ženevského jezera.

Sobota 27.07.

Jedeme nejkratší cestou domů. Kolem 23 h dorážíme do Mladé Boleslavi.

Diskuse Počet příspěvků: 0 Přidat komentář
Nejaktuálnější zprávy
Nejnovější články
Nejčtenější články
Srub na Aljašce
14145 přečtení
Aljaška 2001
3491 přečtení
Do knihovny přibylo
Sumarizace
Zpravodaj: celkem 127 zpráv
nejaktivnější: Miláno (52)
Články: celkem 91 článků
nejaktivnější: Miláno (14)
Knihovna: celkem 119 titulů
nejaktivnější: Pája (kat) (43)