Horolezecký klub Mladá Boleslav
Výpis článků Vyhledávání Přidat nový článek  

hosting poskytl
BeeInside
doménu poskytl
horolezci.cz
pro HKMB
vytvořil
Tomáš Cerha

Dolomitská trojkombinace

Zobrazení pro tisk Editovat článek

Miláno, 1.11.2006

Na sklonku léta jsme to už nevydrželi a vydali se do Dolomit. Počasí nám přálo, takže se nám docela dařilo.

Už před prázdninami jsme si s Mlčounem řekli, že vyrazíme do Dolomit něco těžkého vylézt. V polovině září jsem tomu už nevěřil. Špatné předpovědi počasí nám odjezd neustále odsouvaly, takže ani Mlčounova horečka v den odjezdu mě už nepřekvapila.

Nakonec vyrážíme na poslední letní víkend s dobrou předpovědí počasí, slibující lezení i v severních stěnách. Hlavní cíl je tedy jasný: Diretka Hasse-Brandler na Cimu Grande di Lavaredo, klas.VIII.

Pro cestu MB-Rozvadov-Mnichov-Brenner-parkoviště u chaty Auronzo bych vymyslel nějaký šikovný teleport. Jak mě lezení baví snad čím dál víc, tak cestování za ním o to méně. Konečně v jednu ráno motor utichne uprostřed mlhy a prázdného parkoviště.

Ráno mlha klesla do údolí, takže s hvězdami nad hlavou se hned líp vstává. Už za světla jsme na nástupu. Ten si pamatuji z přelézání superdiretky s Pavlem Kryzem, první délka je totiž stejná.

1/26

Prvních 35 metrů ukrajuji já, koneckonců jsem si to vymyslel. Mlčouna trápí nachlazení a rýma, tak neví, jak mu to půjde. Z prvního štandu diretka uhýbá šikmo vlevo. Lezení se pohybuje kolem VII. stupně a orientaci zajišťuje dostatek skob a občas i nýty. Ty jsou i na štandech. Jediné, co se nám moc nelíbí jsou časté traverzy. Nejen že traverz je ústup ze stěny, hlavně je ale nepříjemný pro druholezce s batohem. Taky skála je typicky dolomitská, prostě stavebnice lego různých velikostí. Divíme se, proč si Huber vybral tuhle cestu pro svoje sólo. Kvůli lezení to asi nebylo.

2/26 3/26 4/26 5/26

Mlha z údolí ustoupila, nastal krásný slunečný den. My v severce můžeme jen obdivovat stín, který náš kopec vrhá na suť za našimi zády. Sluníčko nás tedy nehřeje, zato vzduchu máme kolem sebe dostatek. Vpravo od nás leze trojice Comiciho cestu a i pod námi se objevila jedna dvojka. Čekal jsem větší zájem.

6/26 7/26 8/26

Dostáváme se pod převislý kout, ubýhající pro změnu vpravo. Tady začínají nejtěžší délky. Tři následující vedou pod takovými převislými schody a kvůli tahu lana jsou kratší. Řada vyšla na Mlčouna, kvůli nemoci ale není ve své kůži, takže další délky lezu první a on si užívá s batohem.

9/26 10/26

Poslední délka, která míří doprava je úplně celá mokrá. Už na štadnu, když si ji prohlížíme, na nás kape voda. Můj marný boj s vodou končí v převislé spáře, do které se snažím nějak vklínit. Doslova z ní ale vyplouvám. O žádný pád se nejedná, mám u pasu smyčku. Zato si pořádně zanadávám. Tímto mé onsajtové ambice končí. Nakonec to čistě přelézt jde, ale ani mě nenapadne to lézt znovu kvůli RP přelezu. Takovej hnus za to nestojí. Takže 1x AF.

11/26

Následující nejtěžší délkou ( za VIII ) si zpravuji chuť. Převislých 35 metrů kolem spáry. Vytrvalostní lezení, kde si musím hodně přebírat, co cvaknu, aby mi stačil matroš a abych vůbec utáhl lano. Škoda, že si to Mlčoun neužívá stějně. Mimochodem Huber při svém sólu uvádí obtížnost VIII+. No Alexi, možná jedině bez nohou, jako na té efektní fotce: http://www.huberbuam.de

12/26 13/26 14/26 15/26

Další a poslední těžká délka nás přivádí na velkou polici, kde je stěnová kniha z roku 1988. Nacházím v ní zápis Wolfganga Gullicha z téhož roku a další mě známá jména i od nás. A od teď tam jsou i ty naše.

16/26 17/26 18/26

Teď už valíme zase na střídačku kouty a komíny na suťovou terasu, která obtáčí celou Cimu Grande. Dolezli jsme na ni po devíti hodinách docela svižného lezení. Po suťové polici zleva obejdeme celou východní část Cimy Grande a přicházíme na místo sestupu. Teprve tady si chvíli užíváme sluníčka. Přicházejí ale tři Italové z Comiciho a tak se raději pouštíme do sestupu.

19/26

Místo abychom slanili, kličkujeme mezi výšvihy až do místa, které se nám zdá nebezpečné. Až tady se rozhodnujeme slanit. Pak už jen pár stěnek a schodů a kličkovaná napříč celou jižní stěnou ke štandu, kde se nadvakrát slaňuje až na suť. Tady v suťovém žlabu mezi Cimou Grande a Cimou Ovest si konečně můžeme podat ruce.

20/26

Diretissima na Cimu Grande di Lavaredo je pěkný průstup severní stěnou a patří určitě k tomu hezčímu na Čimách. Navíc je výborně odjištěný, takže pokud je sucho, nabízí velkou šanci na RP přelez. Pro mě ale zůstává jedničkou Pilíř Veveřiček na Cimu Ovest.

21/26

Další den se chceme trochu ohřát na sluníčku, vybíráme tedy cestu Costantini-Apollonio VII+ na pravý jižní pilíř Tofany di Rozes. Musíme proto večer přejet na parkoviště k chatě Dibona. Ráno je slyšet známé cinkání od okolostojících aut, vypadá to na fronty u nástupů. Naštěstí jsou všichni pomalejší. Bohužel se zatáhlo a je jasné, že polezeme v mlze. Foťák zůstává v autě.

22/26

Výstup Pilastro , jak se cestě od dvojice Costantini-Apollonio říká, je parádní průstup středem 600 m vysokého pilíře.

23/26

Dole cesta sleduje spáru, která končí na velké terase. To je jen taková rozcvička. Pak už se leze mírně převislou stěnou s dvěma výraznými převisy a převislou komínospárou Převisy jsou oba čistě za VII+ komínospára za VI+.

Mlčounovi to dnes už leze, takže ho posílám do čela a tyhle dva převisy přelézá. Ten první je asi 3 metry dlouhý převislý a klouzavý koutek. Škoda jen usmeknutí pod druhým krátkým převisem, který tvoří asi metrovou střechu. Nalézt pod něj, chytit ho na spoďáka a postavit se pod něj do toho mramoru, který tady je, je dost těžký. Batoh přetahujeme, takže si zalezu taky. Navíc je mezi převisy další poctivá délka, která vyšla na mě. Z další velké terasy se leze komínem do jeskyně a z ní ven rozporem a převislou spárou zpět do komína. Volím směr pod spárou vlevo a nahoru. Ve výlezu dostávám trochu vrata a bandasky. Asi jsem si to ztížil, VI+ vypadá jinak. Určitě je to ale nejzajímavější délka. Pak už vytáčíme několikrát celých 60m lana, aniž bychom se moc zdržovali jištěním a dolézáme vlevo na hranu pilíře. Po asi padesáti metrech jsme na vrcholu pilíře.

Škoda řídké mlhy, z okolní horské scenérie nevidíme nic. Navíc to vypadá na hledání sestupu. Naštěstí je jasný, mimo jedno místo, kde se kousek vracíme. Neklesá totiž rovnou dolů, ale sleduje suťové terasy mířící pořád doprava, až se napojí na značenou cestu na hlavní vrchol Tofany. Na parkovišti jsme brzo a navíc po pohodovém sestupu. Takže výstup hodnotíme třemi hvězdičkami a hned plánujeme, co zítra.

24/26

Volba padla na cestu Compagni di Merenda 7b. Vede středem dalšího pilíře vlevo od Pilastra. Je to moderní, sedmidélkový výstup, končící na velké terase, z které se slaňuje cestou.

25/26

Cesta si vybírá kvalitní skálu, štandy jsou perfektní a v těžkých místech je většinou nýt. Přejištěná ale rozhodně není. Nejtěžší délky jsou 7b, 7a a 2x 6b+. Lezli jsme nalehko, ale i tak jsme matroše měli příliš. Stačilo pár expresek, smyčky na prodloužení a 2 malé friendy. Všechno jsme přelezli OS a ta nejtěžší délka za 7b je tak max.7a. Zalezli jsme si parádně. Jen to slanění s lovením štandů bylo trochu divoký.

26/26

Shodujeme se s Mlčounem, že jsme si za tyhle tři dni dolomitské lezení opravdu užili. Nic lepšího už tady nevymyslíme a tak mažeme domů.

Aktéři:

Miloslav Miláno Zedník a Martin Mlčoun Horák

Vylezené cesty:

  • Diretissima Hasse-Brandler, klas. VIII, Cima Grande di Lavaredo
  • Costantini-Apollonio, klas. VII+, Tofana di Rozes
  • Compagni di Merenda, klas. 7b, Tofana di Rozes

popisy cest:

http://www.planetmountain.com, průvodce bři Packové, CD 101 cest v Dolomitech

Diskuse Počet příspěvků: 2 Zobrazit diskusi Přidat komentář
Nejaktuálnější zprávy
2.5.2017 22:00 (Miláno)
Máj v Sasku
Nejnovější články
Nejčtenější články
Srub na Aljašce
13654 přečtení
Aljaška 2001
3308 přečtení
Do knihovny přibylo
Sumarizace
Zpravodaj: celkem 122 zpráv
nejaktivnější: Miláno (52)
Články: celkem 90 článků
nejaktivnější: Miláno (13)
Knihovna: celkem 119 titulů
nejaktivnější: Pája (kat) (43)