Horolezecký klub Mladá Boleslav
Výpis článků Vyhledávání Přidat nový článek  

hosting poskytl
BeeInside
doménu poskytl
horolezci.cz
pro HKMB
vytvořil
Tomáš Cerha

Zimní lezení v Tatrách

Zobrazení pro tisk Editovat článek

Bigfoot, 10.5.2001

V březnu 2001 jsme se Zdendou vyrazili na třídenní pobyt do zasněžených Vysokých Tater se stanem, lanem, a dalšíma krámama... Podívali jsme se na Rysy a další den na Kopky. Bivakovali jsme u Žabích ples.

Poznámka: Text článku je naším společným dílem. Základ napsal Zdenda, já to potom doplnil, zkrátil, vylepšil a zmršil a tohle je výsledek...

Inverze

Konečně to vyšlo - počasí na víkend vypadá slibně. Zdenda už to plánoval delší dobu, ale spolu jsme se domluvili až dva dny předem. Známe se už hodně dlouho, ale ještě jsme spolu nelezli v zimních Tatrách.

Pátek 23.3. 2001

Z Prahy jsme vyrazili ve čtvrtek ve 21:44. Tradiční cesta nočním vlakem probíhá celkem klidně, ráno už od půl pátý stojíme v uličce s očima přilepenýma na skle a pozorujeme to skvělý ráno - vypadá to hodně dobře úplně čistá obloha a sluníčko se právě drápe na kopec. V 6:24 jsme ve Štrbě a odtud zubačkou v 7:11 stojíme u Štrbského plesa.

Hřeben Dokopce

Klasická cesta na Popradské pleso (dokonce jdeme i po letní cestě) a vychutnáváme ty rozhledy. Znáte to - člověk už tady prošel tolikrát, že už by ho to mělo skoro nudit a on pořád nachází další a další výhledy a všechno mu připadá nový a krásný - je skvělý se vracet na známý místa. Na odbočce do Mengušovské doliny se ani nezastavujeme a už to šviháme nahoru. Počasí je stabilní, přes brýle odpadávají kapky potu a já si říkám: "jo, tak proto lezu, abych tady šlapal do kopce s těžkým batohem a koupal se v potu".

Český štít

Žabáků dosahujeme v rekordním čase ještě před jedenáctou ráno. Zrovna jede Viktor (správce chaty pod Rysmi) dolů na skialpech - zdravíme se a povídáme co nového. Dneska lítal nahoru vrtulník a vozil nové dřevo a střešní krytinu - Rysy to zase dostaly. Slibujeme mu že do doby než pojedeme domů stáhneme dolů síť na přenášení nákladu vrtulníkem. "Třeba se připravit na to chlapci, že ta síť bude těžká a bude se špatně nést. Ale třeba ji budete moct táhnout" - řekl nám na rozloučenou. Pak ještě přidal pozdravení pro Zdeňka Teplého a odjel. V dolině jsme však nezůstali sami. Skupina skialpinistů právě stoupala po fixech od Žabích ples k sedlu Váhy. Než se fixy uvolnily, zablbli jsme trochu s mačkama a cepínem - Zdenda má právě za sebou instruktorskej kurz, tak mě školil... Taky jsme pod fixama nechali bágly, protože bivakovat nahoře nám Viktor nedoporučoval - začalo se horšit počasí. Dali jsme je k takovýmu velkýmu šutru na malym návršíčku. To bylo skvělý místo ze dvou důvodů - jednak je to kopec, takže jsme tu byli chráněný před lavinama z okolních srázů a jednak je to dobře viditelný místo, takže nehrozí, že bysme ho nenašli, až se budem vracet (viz dále...).

Vzali jsme do baťohu nějaké to jídlo, termosku, lékárničku a péřovku a šli jsme se kouknout na Rysy. Na hoře už celkem foukalo a bylo vidět jak se ženou pěkný mraky. Chvíli jsme jen tak přešlapovali u chaty a pak se vydali nahoru. Šli jsme hřebenem za chatou od hajzlů. Vrcholu jsme dosáhli už za značný fujavice, ale na chvíli se rozjasnilo. Na posledním úseku před věžičkama a vrcholovou převějí jsme se navázali - Zdenda nechtěl riskovat situaci, kdy se tam jako nováček pustil jen tak s kamarádem a odtrhl pořádnou převěj, která pak následně spustila ohromnou lavinu. Kolem 4. hodiny jsme už zpátky dole pod fixama, kde budeme mít stan. Zatím jsme tam jenom nechali baťohy - najedli se vzali čelovky a vyrazili dolů se sítí - bylo kolem pátý a počasí už nebylo nic moc - zataženo, vítr, drobný sněžení.

Převěj Na vrcholu Rysů

Síť jsme táhli až do šera - byla to pořádná dřina. Kolem půl sedmé jsme jí nechali svému osudu v kosovce asi půl hodiny cesty od Popradského. Otočili jsme se a vyrazili na zpáteční cestu - začínalo už slušně foukat a taky najednou byla tma jak v pytli. Ještě nás nenapadlo jakou to bude mít dohru. Je půl devátý a v dolině kolem Žabích ples se nervózně mihotají dvě světýlka - hned jsou tady - hned zase tam pak se na chvíli setkají, aby se zase zmateně rozprchly do všech stran - to nebyly bludičky, ale dva zoufalci, co nemohli najít ten kámen, kde nechali všechno - stan, spacáky, teplé oblečení, jídlo termosku s čajem, atd. Jak malý hadi... Situace už začala být dost kritická v tom pořádném větru už jsme si ani pořádně nerozuměli a vidět bylo taky kulový - kromě tmy začala být nějaká mlha či co... Jako poslední spásu, když už jsme byli na ústupu do doliny, jsme zahlédli stopu od sítě - širokou, ale mělkou, sotva znatelnou jak jí síť vytlačila do zmrzlého sněhu. Za šera nebyla vůbec vidět, ale teď, když je úplná tma, vrhá ve svitu čelovky (díky za halogenový žárovky) takovej zvláštní stín. Vydáváme se po stopě zpět k Žabákům. To by člověk nevěřil, kolik je v něm eště síly, ve chvíli, ky už myslí, že mu docházejí síly... Za nějakou chvíli dorážíme k tomu správnému kameni. Celou tu dobu jsme se motali kousek pod ním, ale ve tmě to návrší splynulo s okolními srázy...

To ovšem není konec dobrodružství - zápasíme se stanem. Ke kotvení používáme vše, co máme - hůlky, cepíny i lano. Ke slovu přijdou i velké sněhové kvádry, ze kterých stavíme ochranou zítku. Vytesali jsme je cepínem do sněhu v místě, kde chceme mít stan, čímž jsme získali další cenné centimetry, o které je stan zapuštěn víc v terénu. Je to otázka dobrých nervů a trpělivosti, když se snažíte za největšího vichru, který nám fouká přímo do obličeje skřeklými prsty utáhnout tu malou věcičku na kontvení stanu. Když utáhneme poslední provázek, naposledy upevníme poslední sněhový kvádr a jsme konečně spokojení, vítr najednou ustane jako mávnutím kouzelným proutkem. Je půl desáté v noci a dva rozpustilí, unavení ale štastní kamarádi právě usnuli vysílením.

Sobota 24.3. 2001

Ráno
Hřeben Satana

Ráno se budíme do parádního azura - jasná obloha, sluníčko se právě jako my probouzí někde v dálce a začíná vystřelovat svoje hřejivé šípy. Je to parádní ráno, snídáme a balíme do stěny - lana, smyce, karabiny, friendy, rezervní rukavice, péřovku, jídlo a termosku, rezervní baterky do čelovek, čelovky a lékárničku. Trošku se nemůžeme dohodnout co půjdeme lízt a tak vše řeší koruna - vylosovala nám Kopky - a už jdeme na to.

Na vrcholu Kopek
Vysmátej Zdenda

Počasí je nádherné a nám to jde jedna báseň - kolem jedné se blaženě rozvalujeme na vrcholu. Nakonec z toho bylo šest pohodových délek - jedna těžší - téměř kolmý kout tak za 3. Daří se dobře odjistit pomocí smyček a friendů. Průvodce nemáme, cestu jsme vybrali tak nějak "od oka". Vedla celou dobu v severní stěně, takže jsme byli chráněni jak před ostrými slunečními paprsky, tak před jejich důsledky v podobě lavin, které rachotily všude kolem.

Čas neúprosně utíká a proto je nejvyšší čas vyrazit dolů. Jednu délku slaníme, jinak scházíme po vlastních stopách s postupným jištěním.

Zátiší s vercajkem.

Po malém občerstvení u stanu odcházíme dolů dodělat prácičku se sítí. Při zpáteční cestě zažíváme opět malé vzrušení - začalo pršet. Zdenda je celej v goráči, ale já si v pertexový větrovce nepřipadam zas tak v pohodě, tak to ženu, že překonáváme letní čas výstupu i v tom hnusně mokrym sněhu, ve kterym se člověk každou chvíli proboří, že pak nemůže tu nohu vytáhnout. Teleskopický hůlky jsou tady fakt nedocenitelnej pomocník. Cesta je dnes naštěstí dobře viditelná, protože ji dopoledne prošlápla skupina skialpinistů, tak se rychle schováváme do našeho pohodovýho bydlení a vaříme večeři.

Stěna Kopek 13/14

Neděle 25.3. 2001

V neděli už není moc dobře a tak už se moc nezdržujeme a valíme se dolů do doliny. Na Popradskym snídáme a pak jdeme ještě na cintorín, oběhneme Štrbský pleso a hajdy na vlak a domů.

Diskuse Počet příspěvků: 0 Přidat komentář
Nejaktuálnější zprávy
2.5.2017 22:00 (Miláno)
Máj v Sasku
Nejnovější články
Nejčtenější články
Srub na Aljašce
13652 přečtení
Aljaška 2001
3307 přečtení
Do knihovny přibylo
Sumarizace
Zpravodaj: celkem 122 zpráv
nejaktivnější: Miláno (52)
Články: celkem 90 článků
nejaktivnější: Miláno (13)
Knihovna: celkem 119 titulů
nejaktivnější: Pája (kat) (43)