Horolezecký klub Mladá Boleslav
Výpis článků Vyhledávání Přidat nový článek  

hosting poskytl
BeeInside
doménu poskytl
horolezci.cz
pro HKMB
vytvořil
Tomáš Cerha

Ro(c)k předsedy 2013

Zobrazení pro tisk Editovat článek

Miláno, 16.4.2014

Sami jste si o to řekli...když děláte mrtvý brouky, musí předseda něco sesmolit...

"NECÍTÍM NIC", řekl Jarda Jágr po vyřazení českého hokejového týmu na Olympiádě v Soči. Jak to že nic necítí ? Co tím jako myslí Jarda ? A byl to vůbec Jarda ? Jágr je přece Jaromír, takže když už tak Míra nebo Mirek. Nejmenuje se Jaroslav, to by mohl být taky Slávek. Slávek Jágr že nic necítí ? Je to vůbec sportovec ? Vždyť emoce je základ sportu. Nadšení, očekávání, radost, štěstí, zadostiučinění, trápení, zklamání, smutek a zážitky...

Pojďme tedy k těm pozitivním emocím a zážitkům předsedovým z roku 2013.

VÝSTŘEL Jediným okamžikem se koncentrovaná energie bezmála pětitisícového stáda vrhne jedním směrem, rázem se sníh mění ve vodu, mrazivý vzduch se otepluje a z barevných kombinéz jsou šmouhy. Rychle kmitající postavy nevidí vpravo vlevo, jejich zorným polem je pouze úzký tunel vpřed. Očíslovaná masa poháněná kdoví čím se řítí stopami vstříc námaze, vyčerpání a na konci snad i radosti. Nezbývá než se nechat strhnout davem stejně smýšlejících a snažících se bláznů. Co tohle je? Nemůžu zvolnit, jet si trochu svým tempem, natož se kochat. Tenhle úprk trvá až na Rozmezí, to přece nemůžu vydržet. Pole se roztrhá někde pod Knajpou a celkem krátký kopec na Vlašský hřeben mi ukáže svou odvrácenou tvář. Musím mimo stopu a je mi jasné, že jsem to přepálil. Následovat dav prostě nemůžu. Od teď bude každý prudší kopec bolet. Ve sjezdu na Jizerku se překvapivě chvíli kochám a dochází mi, že kolem mého tunelu je krásný slunečný zimní den. V nejtěžším kilometrovém stoupání od Smědavy odpočítávám kroky trápících se nohou a přes divoký dech vnímám jen to, že to nějak urvu. Že se přese mě převaluje číslo za číslem nijak zvlášť neprožívám. U Knajpy nacházím jistotu, že se do cíle dostanu celkem v pohodě, a když mě někdo na Hřebínku povzbuzuje jménem, tak se i snažím zabrat. Z kopce od Buku si opravdu užívám lyžování a rovinka do cíle lemovaná povzbuzujícími diváky je za odměnu. A vidět na velké světelné tabuli svoje jméno s docela slušným časem je možná nakonec ta radost.

Opět Bedřichov a já do štafety na Zlatý cepín nemám nikoho z oddílu. Tohle mě vždycky překvapí, horolezci přece v zimě, kdy se nelezlo vždycky docela běžkovali... Narychlo se ke mně přidává Kuba Houšků z Liberce, samozřejmě lezec a lyžař a Vítek Řeháků ze Sobotky, cyklista a bývalý lezec. Takže slepená štafeta stejně jako většina startovní listiny. Kuba v prvním úseku začal hodně zostra, v prvním kole na 2. místě, bohužel ve druhém mu trochu došlo a předává Vítkovi v kontaktu kolem 9. místa. Vítek nezapře závodníka, nesnáší nikoho před sebou, předává mi na 7. místě. Můj třetí úsek by měl být po 20 km závodu vlastě jen na dojetí, ale kupodivu mám kolem sebe 3 konkurenty. Bohužel jeden z nich mi hned ukazuje záda. Já neustále jako na gumě dojíždím a zase ztrácím dalšího. V posledním možném místě na předjetí mu předvádím, kdo je tu předseda a bez ohlížení dojíždím do cíle. Paráda, 7. místo z 33 štafet. Máme radost, konkurence byla silná.

Miláno, co takhle začátkem března do Siurany ? No Piškote já teď na tom prašanu nějak nemám myšlenky na lezení. Po několika kilometrech v pohodovém rytmu ve stopě se mi to rozleželo v hlavě a už za tmy na stadionu se domlouváme. Piškot zařídí letenky, já půjčení auta. Přidávají se k nám turnováci Richard se synem Petrem. Uběhlo 2 měsíce a já stojím sám bez Piškota na letišti v Barceloně v totálním slejváku a čekám na odvoz do půjčovny. Ríša s mladým přiletí za hodinu a já jsem trochu ve stresu, jestli stihnu vyzvednout auto, nezabloudit zpátky na letiště a kluky naložit... Siurana nás vítá sluncem a my se vrháme do kolotoče lezení jedné cesty za druhou. Po zimní pauze se toho nemůžu nabažit. Navíc po tak krásné skále připomínající pískovec a v takové úžasné scenérii je požitek lézt. Bohužel nás předpověď nutí lézt 3 dny v kuse a pak si na 3 dny zaplatit střechu nad hlavou před vodorovným deštěm. Následuje ochlazení a vichr. Lezení už není taková pohoda. Konečně aspoň oschla cesta, která mě zaujala při minulé návštěvě a kdy jsem ji pro nedostatek času a sil nedal v kuse. Program ale hned naskočil. Spodní skok málem nevyšel, plytký žlábek na sokola mě trochu srovnal, následující těžký traverz vlevo za jebky úplně na jistotu, silové tahy přes otevřené díry trochu s nervozitou, ale převislou vrcholovou hranu za madla si už užívám. Mám splněno. Nakonec pobytu i slunce vyleze a mé znavené prsty musí uznat, že i přes všelijaké počasí to stálo za to.

Prý JARO, já si ho nevšiml. MÁJ V SASKU ale vydařený, sice bez v bivaku pod převisem, přesto v dobré sestavě. A asfaltový parkáč u Ostrau s výhledem na náš Falkenstein byla dobrá volba. V sobotu lezeme všichni na tenhle monolit, docela se vycukám v přímé klasice Z hrany s Čepkem, ale to mě nebrání prostoupit legendární Vakuum. Těžký lezení od vzdalujícího se 1.kruhu, dramatické cvakání 2.kruhu a bouldering za ujíždějící obloně kolem a od něj prověřilo moji trpělivost. Nakonec to po několiko pokusech a poskocích přelézám asi náhodou. Téhle cesty si opravdu považuji, i když v kuse ani náhodou. V neděli se trochu rozptýlíme po Schramech, naše skupina rozbije basecamp pod Z stěnou Meuerturmu. Konečně po letech obdivných pohledů prostupuji tuhle nádhernou zeď a jsem za tenhle společný víkend hodně rád.

Červen, nojo písek mokrý, jedeme do Frankejury, ta nikdy nezklame. Je sice trochu proteklá, ale výběr nekonečný. Mým cílem je taková devítka, jedna z těch nejdevítkovatějších – Rauchendebolts. Výrazná převislá hrana se silovou pasáží, po kterém následuje 10 vytrvalostních metrů jen s jedním hákem. Tenhle parádní kousek mám v plánu už 15 let… Nástupovou plotnou musím opatrně, teče přes ni voda, při nálezu do převisu osušit ruce a lezečky, v klíčovém místě vymyslet poskokroky a pak s převahou a nebojácně vzhůru. Parádní lezení, nemusím se zdržovat otravným cvakáním, i když v případě pádu pod řetězem hrozí slušný letecký den, na zem to ale není… Na druhý pokus to dávám a mám odškrtlou další jurskou krasavici.

Od července to vypadá na konec monzunu, konečně Drábky, není čas na rozlézání, je potřeba hned odškrtávat. Na Rovných skalách je toho dost nového, Země se zachvěla s pěti kruhy a třemi hvězdičkami napodruhé vyšla. Tuplovanej kruťas na Třetí věž trochu potrápil, přece jen to od našeho prvovýstupu nikdo nelezl. Ale po průstupu a očištění dávám první RP přelez a jsem spokojen. Další cíl je jasný, konečně dát v kuse svůj prvovýstup Šakalí léta na Čtyřlístek. Několikrát jsem už vypadl z výlezového žlábku a nikdy neměl chuť ani energii dávat druhý pokus. Takže cíl je jasný, urvat spodní bouldr, ve spáře se moc nevycukat, u 4. kruhu vyklepat, potom nic neulomit a ve výlezu zatnout a zvednout správně nohy, abych dosáhl na vrcholové madlo. Přesně takhle to klaplo a já mám obrovskou radost a klid.

Na sklonku léta opět Jura a překvapivá radost z úderné devítky Fahrkarte na flash. Dík Kubo. S posledními teplými dny mířím na jih Jury s holkama, Svárou a Havrdem. Oachkatzlschwoaf je sice 9-, ale sině devítková a dost olezená. Navíc bylo docela zavlhlo, takže na druhý pokus hodně dobrý. Navíc jsem klíčový spodní bouldrskok udělal s velkou dávkou štěstí.

Krkavka ? Proč ne, rok jsem tam nebyl a nic tam nevylezl. Nádhernou Nudu v Jablonci přece musím dát. No dal, i když ne v pohodě. Ale Old School flash za mohutného povzbuzování s megabandaskami hodně potěšila.

Podzimní Jura slibovala tu správnou podmínku a já měl jasný cíl vylézt jednu známou 9 plusku. Jenže po třech sobotních pokusech nic. V neděli na ni kašlu. Naštěstí naproti parádní vysoká stěna a na ní nádherná Jazz oder nie taky za 9 plus. A hned druhým pokusem je moje. Takže veeeliká radost.

Drábky. Chladné slunečné počasí velí zase po roce potrápit na Hlásce Tuláka po hvězdách. A potrápil neuvěřitelně. Spodní bouldr mi zase nešel, sakra, ale stačilo posunout nohu a najednou v pohodě. V horním bouldru pořád padám. Nééé, musím jinak, zvednu vysoko nohy na horší stupy a chyt mě bere mnohem líp a posune mě to dál. Teď to ale spojit a neudělat chybu. Po soustředěném výkonu a třech pokusech jsem konečně nahoře. Pecka, po letech to klaplo.

Poslední Drábské lezení znamenalo prokousat se čerstvou Lekcí baletu na Janebovce. Šakal sice snížil bodovou hodnotu na IXc, ale já vím své a se mnou i Martin. Přisolující hranou, vpravo delikátně vzhůru a vtipným rajbasem na vrchol. Po dvou zoufalých pokusech jsem tomu moc nevěřil, ale Martin přišel na trochu jiné řešení klíčového místa. Při zapadajícím slunci a do oranžova zbarvené skále přelézám cestu v kuse a zakončuji pískovcovou sezonu úspěchem.

Praha, Miláno, Palermo, San Vito lo Capo – Sicílie. Úžasný podzimní lezecký výlet k moři se Šakalem, Mouchou a Jiříkem. Dopoledne lezení, potom koupačka, lezecký ráj. Vybírám jen ty největší pecky, a i když je dost vedro, daří se. Oranžovým pruhem vytyčený Red Alert nad kempem je jednou z povinných cest tady. Vedro veliké, prsty mokré, bouldr za málé jebky. Dal jsem to jen díky chladné hlavě. Dachem po krápníkách dost atletický Mega Dave, to není úplně můj šálek, ale na druhý pokus v záklonu odškrtnut. Šakal říká, že CHRISTO je nejlehčí osumáčko, asi jo, málem padlo na flash, takhle na 2. pokus, pěkný je ale moc. V dost neolezené jeskyni na kopci lezu po Šakalovi Me Gustas Tu na flash a osumáčko to taky asi není, ale kličkovat vysutými krápníky skoro 40m je paráda. Na konec dávám poslední povinnou pecku The Wish a můžeme letět domů… Kluci dík.

  • Leden:
    • Jizerská 50 3h 19min
  • Únor:
    • Zlatý cepín 3x10 km, 7. místo z 33 štafet
  • Březen:
    • Siurana, L escamarla 7c+ PP
  • Květen:
    • Sasko, Vakuum Xa af
  • Červen:
    • FrJura, Rauchendebolts 9 PP, 4x 9-
  • Červenec:
    • Drábky, Země se zachvěla IXc PP
  • Srpen:
    • Drábky, Tuplovanej kruťas IXc PP, Šakalí léta IXc PP
    • FrJura, Fahrkarte 9 flash, 2x 9-
  • Září:
    • FrJura , Oachkatzlschwoaf 9- PP, 1x 9-/9
    • Krkavka, Nuda v JBC 7c PP, Old School 7c+ flash
    • FrJra, Jazz oder nie 9+ PP, 2x 9-
  • Říjen:
    • Drábky, Tulák po hvězdách Xb PP, Lekce baletu Xa PP
  • Listopad:
    • Sicily, Red Alert 7c+ PP, Mega Dave 7c+ PP, CHRISTO 8a PP, Me Gustas Tu 8a flash, The Wish 7c+ PP
Diskuse Počet příspěvků: 1 Zobrazit diskusi Přidat komentář
Nejaktuálnější zprávy
2.5.2017 22:00 (Miláno)
Máj v Sasku
Nejnovější články
Nejčtenější články
Srub na Aljašce
13677 přečtení
Aljaška 2001
3313 přečtení
Do knihovny přibylo
Sumarizace
Zpravodaj: celkem 122 zpráv
nejaktivnější: Miláno (52)
Články: celkem 90 článků
nejaktivnější: Miláno (13)
Knihovna: celkem 119 titulů
nejaktivnější: Pája (kat) (43)